Jawa - Moto - ČZ VETERAN CLUB MŠENO - Flattrack: Flat track 2017

Jawa - Moto - ČZ VETERAN CLUB MŠENO

Flattrack: Flat track 2017


Sezóna 2017 pro nás nezačala nijak dobře. Už první závody, které jsme za náš klub odjeli s mopedy, nevěstily nic dobrého: Většinou technické problémy a buď jsme nedojeli vůbec a/nebo s výsledky, se kterými jsme nebyli moc spokojeni. I tak z toho ale nějaká bedna byla.
Abych se ale vrátil k flattracku… První závod v Pardubicích, který se měl konat na Velký pátek v dubnu, byl zrušen kvůli dešti (na oválech ploché dráhy se holt na rozmoklé dráze jet nedá), ale alespoň byl odložen na pozdější termín. První závod letošní sezóny se tím pádem jel až na konci května v Divišově.
Do letošního seriálu jsem připravil tři motorky, všechny ČZ 250: číslo 64 jede Jiří Slezák st., 9 Jiří Slezák ml. a nové číslo 33 zapůjčujeme různým jezdcům, kteří si chtějí flattrack vyzkoušet. V Divišově 9 nejela (mlaďas měl menší zdravotní obtíže), 33 osedlal nás dobrý známý, Láďa Riči, který s námi jezdí i závody mopedů. Napoprvé nejel vůbec špatně, i když s hendikepem vyskakující trojky. Skončil na šestém místě.
Já na 64 na tom byl o poznání lépe, i když první rozjížďky nic moc – pořád jsem se motal okolo čtvrtého místa. To se mi vůbec nelíbilo, takže jsem za to musel začít víc tahat, aby z toho nakonec bylo alespoň druhé místo na bedně. Konkurenci to jelo pěkně. Jelikož jsem 64 nechal tak, jak byla postavena na sezónu 2016, začínalo mi být jasné, že obhájit loňský titul bude honička. Na 9 jsem vylepšil motor a výfuk, tak uvidíme.
Druhý závod v Liberci byl jako přes kopírák, i když rozjížďky byly lepší. Nakonec z toho bylo opět druhé místo. Mlaďas s 9 jel první letošní závod a skončil těsně pod bednou, na čtvrtém místě. Číslo 33 tentokrát sedal jiný jezdec – Tomáš Šedivý. První závod se mu povedl, dojel pátý. Dlužno podotknout, že motorky před ním byly podstatně nadupanější.
Třetí závody sezóny nás poslal do vzdálené Kopřivnice. Jeli jsme jen dva – 9 a 64 – už v pátek večer. Kopřivnice nás velmi příjemně překvapila – nejdelší krátkou dráhou v republice (480 m), velkou diváckou návštěvností a skvělým pořadatelským servisem. 64 dojela opět druhá, ale tentokrát mě to vůbec nemrzelo, protože první dojela 9 – což bylo pro mlaďase prémiové první místo ve flattracku. Kopřivnice prostě stála zato.
Další závod – nezávod byly odložené Pardubice. Odjelo se to v týdnu v pracovní den od osmnácti hodin. O půl páté samozřejmě začalo pršet a lilo asi hodinu. Pořadatel, vzhledem k velké účasti jezdců, závod nezrušil, a tak jsme odjeli na promočené dráze trénink a první rozjížďku. Trať byla náročná, takže spíše než závodit chtěl každý dojet bez pádu. Druhá rozjížďka byla totéž v bledě modrém, i když už byla zhruba z poloviny jakž takž sjízdná. Byla ale tak nacucaná vodou, že ji nemohli upravovat ani traktory.
Když se blížila série třetích rozjížděk, pořadatelé se rozhodli zapnout umělé osvětlení, které ovšem po třiceti vteřinách zhaslo a nahodit se jej nepovedlo ani po půl hodině. Kdyby se nejednalo o Pardubice, asi bych se tomu ani nedivil, některé závody se jezdí skoro v polních podmínkách. Ale od areálu, kde se jezdí i legendární Zlatá přilba, bych přece jen čekal lepší technické zázemí.  Naprosto mě pak uzemnilo rozhodnutí ředitele závodu o jeho ukončení s výsledky z druhé jízdy. Tu mlaďas dojel druhý, já čtvrtý. Nejhorší na tom bylo, že jsme si vůbec nezazávodili a ještě ztratili body na obhajobu loňského titulu. 33 zůstala bez jezdce, tudíž odpočívala doma a neúčastnila se.
Předposlední závod se jel v (pro nás nedalekých) Chabařovicích. Dorazili jsme v plném počtu: 33 sedlal podruhé Tomáš Šedivý, 64 a 9 měly standardní obsazení. Na 33 jsem poladil převodovku, takže kvalty už držely. Udělal jsem i nový výfuk a stroji to docela prospělo. Závody ale nezačaly moc dobře pro 64 – v druhém tréninku spadl řetěz, což by byla banalita, kdyby nedošlo k vyčesání převodovky. Nevím, jestli to bylo následkem spadlého řetězu a/nebo naopak.
Tomáš s 33 odjel dvě rozjížďky, pak už jsem ji sedlal já – namísto porouchané 64. Odjel jsem tím pádem pouze jednu rozjížďku, ale docela dobře. Následné finále jsem tím pádem startoval z druhé řady. Po startu jsem to tam poslal a první zatáčku vzal vnitřkem na krev. Na výjezdu jsem už byl druhý. Nakonec se mi povedlo závod vyhrát, i když motor dostal zabrat. Mlaďas s 9 skončil po boji třetí, i když chvíli byl i druhý, pak zase hnedy čtvrtý… Nakonec vybojoval třetí místo na bedně.
Posledním závodem byly Svitavy. Celý týden předtím s přestávkami pršelo, ale pořadatel ještě v pátek na dráze makal, aby se to mohlo odjet. V sobotu jsme vyrazili docela brzo – do Svitav to přece jen máme 200 kilometrů. Kousek za Pardubicemi nás zastihla zpráva, že se závod ruší pro nesjízdnost dráhy.
Závod se nakonec jel o týden později. Mlaďas si mezitím stihl narazit žebra a na 33 jsme nesehnali jezdce. Naši čest jsem tím pádem hájil sám s 64 a 9 coby náhradním strojem. Na 64 jsem s přehledem vyhrál, dílem i proto, že letošní mistr Jarda Franců už nejel. V celkovém součtu bodů seriálu jsem s 64 skončil o pár bodů druhý, mlaďas s 9 byl celkově třetí.
Letošní sezóna byla vcelku super. Jednou jsme vysypali převodovku, jednou udělali píst. Přes zimu doladíme pár detailů a hurá do sezóny 2018…
Tak se mějte a taky se občas ukažte na závodech flattrack 2018.

JS, Veterán klub Mšeno